WIEN
Greenways Wien – Praha
V pátek ráno jsme se nasoukali do metra a vyrazili na autobusové nádraží Florenc, kde jsme měli zajištěnou dopravu s Eurolines do Vídně. Po drobných počátečních zmatcích nakládáme kola a sebe do autobusu a v 8:00 vyrážíme směr Vídeň. Ve 12:15 jsme ve Vídni, rychle skládáme kola a snažíme se dostat na Dunajskou cyklostezku.Po chvilce bloudění se dostáváme k Dunaji a po levém břehu uháníme směrem na Stockerau . Vítr v zádech a slunečno nám dodává optimismus, který nás trochu opouští po příjezdu do Stockerau, kde ztrácíme značení. Příjemně nás však překvapila starší dáma, která nás ve svém Golfu provedla městem a ukázala nám další směr. Rakousko je placka, a tak rychle projíždíme Ernstbrunn, lázeňské město Laa an der Thalia a končíme v Hevlíně, kde máme domluvené ubytování v penzionu Zetocha. Je 18:20, zastavujeme původně jenom na krátkou svačinku, ale po 15 minutách sezení se plány mění, dáváme radši na jistotu a jdeme se ubytovat. Po večeři nás recepční pouští do své kanceláře na internet, zajišťujeme ubytování na příští noc, a protože jsme ještě plni sil, věříme že zítra to „dvoukilo“ do Sezimova Ústí dáme.
Ráno vstáváme v 5:50, rychle se oblékáme a vyrážíme do samoobsluhy, kde dokupujeme jídlo, snídáme a vyjíždíme . Navzdory horšímu počasí cesta díky svému rovinatému profilu rychle utíká. Projíždíme Dyjákovice, Hnízdo, Šatov, Hnanice, a poté vjíždíme do NP Podyjí . Krásu parku nám znepříjemňuje „sinusoidní“ profil, kvůli kterému zpomalujeme. Ve Vranově začíná pršet, a protože už je poledne, zajíždíme pod stříšku u hostince, kde si dáváme klobásu a vyrážíme na zámek Vranov. Máme trochu obavy, jak to dnes stihneme, protože stále drobně prší, je už jedna hodina a nám do ubytování zbývá „jen“ 125 kilometrů. Proto zrychlujeme a projíždíme Uherčice, Vrátěnín (zde vyjíždíme z deště) a unaveni přijíždíme do Slavonic. Je nám jasné, že musíme něco sníst, zvlášť po tom „vydařeném“ obědě. Na náměstí kupujeme hroznové víno, banány a energy drink. Tato kombinace nás úžasně nastartovala a začínáme věřit, že těch zbývajících 80 km zvládneme. Již za slunečného počasí projíždíme přes Novou Bystřici do Jindřichova Hradce, kde trošku bloudíme. U benzinové pumpy potvrzujeme ubytování a pokračujeme směrem na Sezimovo Ústí přes Červenou Lhotu a Planou nad Lužnici. V 19:50 přijíždíme před Penzion Hubert. Do dvoukila nám zbývá 200 metrů, které dojedeme. Zdokumentujeme dnešní výkon, ze kterého máme opravdu velikou radost a těšíme se na pořádné jídlo.
Ráno se probouzíme do pořádné zimy a deště. Po snídani na sebe oblékáme skoro veškeré věci, co máme, a jedeme na Tábor. Po výjezdu z města se silnice klikatí, místy jedeme po lese, až do obce Borotín. Za Borotínem nás dojíždí silničář, který se s námi dává do řeči a doprovází nás až do Prčic. Dále pokračujeme na Sedlčany, Kosovu horu, kde se silnice stále nepříjemně zvedá až do Neveklova. Zde obědváme a u benzinové pumpy potkáváme starší pár z Norska, ptají se nás na cestu a vzdálenost do Tábora. Po krátkém rozhovoru zjišťujeme, že pokračují na Vídeň. Při pohledu na jejich „mapu“, která vypadá spíše jako křivka s pár městy jim nabízíme našeho průvodce, který je sice trochu poničený, ale za to je i v němčině a mapy v něm jsou hodně podrobné. Kupují ho od nás za stovku a jsou nadšeni. Věříme, že jim hodně pomůže. Vzájemně si přejeme šťastnou cestu a pokračujeme dál. Za Neveklovem cesta pokračuje na Týnec nad Sázavou, zámek Štířín. Po projetí Křížového Újezdce opouštíme Greenway a pokračujeme na Jesenici, Dolní Břežany, kde sjíždíme k Vltavě a po chvíli vjíždíme do Prokopského Údolí. Zde si dáváme poslední „třešinku na dortu“, prudký výjezd kolem hospody u Halekala, a pak už jenom z kopce do Nových Butovic k nám domů.
Z Vídně do Nových Butovic v Praze je to 423 kilometrů, čistá doba jízdy byla 20,5 hodiny, to je průměr necelých 21 km/h.. Vzhledem k tomu, že na nás bylo počasí milosrdné a kola nás nezradila, zůstal v nás velmi dobrý pocit, že jsme obstáli ve zkoušce svých fyzických a nakonec i psychických sil.
Každopádně můžeme tento výlet doporučit každému milovníku dvou kol a nemusí se zrovna jednat o fyzicky zdatného cyklistu, pokud si trasu rozumně rozloží třeba na celý týden. Určitě je dobré se vybavit podrobným průvodcem trasy a pokud chcete jet, stejně jako my nalehko, zajistit si předem ubytování. A samozřejmě doufat v matičku přírodu, že nebude celou cestu pršet.
Co ještě dodat? Moc mě nenapadá, spíš již pomalu přemýšlím co podniknout příště.
Ráno vstáváme v 5:50, rychle se oblékáme a vyrážíme do samoobsluhy, kde dokupujeme jídlo, snídáme a vyjíždíme . Navzdory horšímu počasí cesta díky svému rovinatému profilu rychle utíká. Projíždíme Dyjákovice, Hnízdo, Šatov, Hnanice, a poté vjíždíme do NP Podyjí . Krásu parku nám znepříjemňuje „sinusoidní“ profil, kvůli kterému zpomalujeme. Ve Vranově začíná pršet, a protože už je poledne, zajíždíme pod stříšku u hostince, kde si dáváme klobásu a vyrážíme na zámek Vranov. Máme trochu obavy, jak to dnes stihneme, protože stále drobně prší, je už jedna hodina a nám do ubytování zbývá „jen“ 125 kilometrů. Proto zrychlujeme a projíždíme Uherčice, Vrátěnín (zde vyjíždíme z deště) a unaveni přijíždíme do Slavonic. Je nám jasné, že musíme něco sníst, zvlášť po tom „vydařeném“ obědě. Na náměstí kupujeme hroznové víno, banány a energy drink. Tato kombinace nás úžasně nastartovala a začínáme věřit, že těch zbývajících 80 km zvládneme. Již za slunečného počasí projíždíme přes Novou Bystřici do Jindřichova Hradce, kde trošku bloudíme. U benzinové pumpy potvrzujeme ubytování a pokračujeme směrem na Sezimovo Ústí přes Červenou Lhotu a Planou nad Lužnici. V 19:50 přijíždíme před Penzion Hubert. Do dvoukila nám zbývá 200 metrů, které dojedeme. Zdokumentujeme dnešní výkon, ze kterého máme opravdu velikou radost a těšíme se na pořádné jídlo.
Ráno se probouzíme do pořádné zimy a deště. Po snídani na sebe oblékáme skoro veškeré věci, co máme, a jedeme na Tábor. Po výjezdu z města se silnice klikatí, místy jedeme po lese, až do obce Borotín. Za Borotínem nás dojíždí silničář, který se s námi dává do řeči a doprovází nás až do Prčic. Dále pokračujeme na Sedlčany, Kosovu horu, kde se silnice stále nepříjemně zvedá až do Neveklova. Zde obědváme a u benzinové pumpy potkáváme starší pár z Norska, ptají se nás na cestu a vzdálenost do Tábora. Po krátkém rozhovoru zjišťujeme, že pokračují na Vídeň. Při pohledu na jejich „mapu“, která vypadá spíše jako křivka s pár městy jim nabízíme našeho průvodce, který je sice trochu poničený, ale za to je i v němčině a mapy v něm jsou hodně podrobné. Kupují ho od nás za stovku a jsou nadšeni. Věříme, že jim hodně pomůže. Vzájemně si přejeme šťastnou cestu a pokračujeme dál. Za Neveklovem cesta pokračuje na Týnec nad Sázavou, zámek Štířín. Po projetí Křížového Újezdce opouštíme Greenway a pokračujeme na Jesenici, Dolní Břežany, kde sjíždíme k Vltavě a po chvíli vjíždíme do Prokopského Údolí. Zde si dáváme poslední „třešinku na dortu“, prudký výjezd kolem hospody u Halekala, a pak už jenom z kopce do Nových Butovic k nám domů.
Z Vídně do Nových Butovic v Praze je to 423 kilometrů, čistá doba jízdy byla 20,5 hodiny, to je průměr necelých 21 km/h.. Vzhledem k tomu, že na nás bylo počasí milosrdné a kola nás nezradila, zůstal v nás velmi dobrý pocit, že jsme obstáli ve zkoušce svých fyzických a nakonec i psychických sil.
Každopádně můžeme tento výlet doporučit každému milovníku dvou kol a nemusí se zrovna jednat o fyzicky zdatného cyklistu, pokud si trasu rozumně rozloží třeba na celý týden. Určitě je dobré se vybavit podrobným průvodcem trasy a pokud chcete jet, stejně jako my nalehko, zajistit si předem ubytování. A samozřejmě doufat v matičku přírodu, že nebude celou cestu pršet.
Co ještě dodat? Moc mě nenapadá, spíš již pomalu přemýšlím co podniknout příště.