CHORVATSKO

Mého tátu baví cestovat a já jsem po něm, a tak jsme se rozhodli, že pojedeme na těžko do země kterou už celkem známe – do Chorvatska. Původní plán byl jet po pobřežní magistrále, ale to jsme kvůli frekventovanosti aut zavrhli. No a kde jinde když ne na pobřeží? Na ostrovech. Postupem času vyplynulo, že bychom mohli jet přes Korčulu, Pelješac, potom kousek po magistrále, a na Hvar. Potom zbývalo naplánovat termín. V Chorvatsku je přes prázdniny dost teplo, tak jsme zvolili konec září, protože už je tam přijatelně a trajekty ještě jezdí. Přípravy začaly s dostatečným předstihem, aby se všechno do tohoto termínu stihlo.

• 
• 
• 
• 
• 

      V pátek dopoledne to začalo. Když jsme nasedli na naložená kola, připadali jsme si jako na motorce, časem nám to ale přišlo normální. Vyjížděli jsme z Hlavního autobusového nádraží Florenc. Z kol jsme sundali brašny do velké tašky, kterou jsme pro její zavalitost nazývali „borůvka“. V jednu jsme vyjeli. Po chvíli jsme si sedli na zadní sedadla, abychom si mohli v noci lehnout. Za 20 hodin jsme byli na místě – ve Splitu.

      Hřejivé teplo, vůně mořské vody a na sebe pokřikující Chorvati, to všechno nás přivítalo v pátek dopoledne ve Splitu, kam jsme dojeli po 20 hodinách autobusem z Prahy. Čeká nás týdenní putování po ostrovech, a protože je to naše první akce "na těžko", jsme plni očekávání. Na nábřeží skládáme kola a nandáváme brašny, poté přeplouváme trajektem na ostrov Korčula, do města Vela Luka. V přístavišti se převlékáme do cyklistického a vyrážíme. Hned na úvod nás čekal docela dlouhý a prudký výjezd, který byl ale odměněn krásným výhledem a příjemným sjezdem až k moři. Dole jsme našli kemp, který nám doporučili v turistickém centru. Byl však úplně prázdný a paní majitelka byla dost nepříjemná, tak jsme radši jeli dál. Po pár kilometrech u poloostrova Ratak jsme narazili na jiný kemp, jehož majitel byl mnohem přívětivější. Díky malému vařiči a pánvičce, kterou s sebou táta veze, si děláme naši první teplou večeři. Ráno vstáváme kolem osmé, snídáme chorvatský chleba a balíme všechny věci na plachtě, kterou převážíme omotanou kolem karimatek a vyrážíme. Podle mapy nás čeká jenom malý výjezd a jinak rovina. To by jsme ale nesměli být na Korčule. Nakonec se z toho malého „brdku“ vyklubala 12 km dlouhá „stojka“, při které jsme nastoupali asi 500 metrů. Pak jsme 10 km sjížděli do města Korčula. Nejdřív jsme měli v plánu trochu se porozhlédnout po městě, nakoupit nějaké ovoce a jet trajektem za hodinu. Když jsme ale zjistili, že tam trh není a trajekt jede za 15 minut, tak jsme radši trochu mákli a trajekt ve tři jsme stihli. Za čtvrt hodiny jsme přepluli na Pelješac, do města Orebič. Tam jsme konečně našli trh s ovocem. Dnešní noc jsme strávili v kempu Adriatic, který se nám líbil nejvíc ze všech chorvatských kempů. Další den nás čekal na zahřátí výjezd na silnici, po které jsme jeli do kopce ještě dalších 10 kilometrů. Následoval příjemný sjezd k moři a potom už jsme jeli celkem po rovině středozemím, kopce byli kolem nás. Na oběd jsme zastavili u lavičky s výhledem na moře. Potom jsme pokračovali přes vesničky Dubrava, Sparagovič, Metohija do kempu Prapratno. Byl úplně na rovině a měl divný písčitý podklad, takže od nás dostává palec dolů. Odpoledne ještě pereme věci a pomalu si začínáme dělat večeři na našem vařiči, který je ale stále lehčí, a tak máme obavy, že už nám dochází plyn. Po probuzení dokumentujeme zajímavou 12% dvouproudou silnici u kempu, která je vykopaná do skály, a vyjíždíme. Hned na úvod nás čeká solné město Ston, které hrálo klíčovou roli v 2. sv. válce při obsazování ostatních ostrovů. Kvůli tomu bylo vybombardováno. Dokupujeme jídlo a pokračujeme dál. Naštěstí fouká proti nám, takže když po chvíli přejíždíme na pevninu a zatáčíme na sever, tak nám fouká do zad a uháníme třicet úplně zadarmo. Protože jedeme po magistrále, je provoz trochu větší, ale pořád minimální oproti sezóně. Projíždíme městem Neum a zvažujeme oběd, ale je hrozná výheň, a tak radši jedeme dál a jídlo odkládáme až do kempu. Podle mapy měl být ve městě Klek, ale tam není, a tak pokračujeme dál a doufáme, že tam nějaký kemp bude. Silnice se stáčí trochu do vnitrozemí a tudíž nabíráme výšku. Nahoře nás upoutá cedule "camp Duba" s šipkou doleva směrem k moři. Doufáme, že to platí a jedeme tam. Dlouho sjíždíme kolem opuštěných vesnic a cedule s kempem nám dodávají optimismu. Nakonec dojíždíme až na pláž, kde naštěstí rodinný kemp nacházíme. Začínáme drátěnkou a kvůli vyšší ceně (domácí si jsou vědomi své „jedinečnosti“) a docházející bombě se jim vnutíme do kuchyně a vaříme si večeři. Při plánování dalšího dne máme celkem obavy, jeden z mostů, které vedou přes ústí řeky Neretvy tam prý není. Během noci začíná vytrvale pršet a všude je deka, podle domácích to je tak na 3! dny, a tak se radši nezdržujeme a pokračujeme hned. Naštěstí je opodál karavan s plachtou, pod kterou balíme všechny věci. Na začátek vyjíždíme prudký kopec po zarostlé cestě pro terénní auto a potom projíždíme přes už zmíněné ústí Neretvy. Most tam naštěstí byl. Potom pokračujeme po magistrále, ale v dešti mezi auty to není moc příjemný zážitek. Trajekt z Drveníku na ostrov Hvar nám jede v půl jedné a nám zbývá 25 kilometrů a hodina času. Ke konci jsme jeli co to šlo a už to vypadalo že to nestihneme, ale nakonec se to naštěstí podařilo. Hned jak jsme odpluli od pevniny, tak přestalo pršet. Svlékáme si návleky a zapařené pláštěnky a nálada je lepší o 100%. Na Hvaru popojíždíme jenom pár kiláků do kempu Mlaska. Tam nás docela „uchvacují“ hnijící sprchy a u toho nápis ve čtyřech jazycích:"Slušni lide zanechávají umývárny v čistotě". Ráno trochu poprchává, a tak stavíme z plachet nad stanem střechu, aby nám všechny věci při balení nenavlhly. Jako již tradičně na úvod vyjíždíme prudký kopec na hlavní. Potom pokračujeme směrem na sever přes města Selča, Bogomolje a Gdin. Na oběd se zastavujeme v lese a vaříme si drátěnku. Potom přejíždíme téměř celý Hvar a zastavujeme v kempu Mina. Nejdřív jdeme nakoupit do Jelsy a potom se stavujeme na minigolfu. Večer hrozně fouká, a tak vařič bereme do stanu a vaříme tam. Dnes vyjíždíme jen na lehko směrem na město Hvar, ale nakonec tam nedojíždíme a vracíme se zpátky. Odpoledne ještě dokupujeme trochu jídla včetně kuřecích stehýnek, které večer pod rouškou tmy v kempu grilujeme. Ráno v klidu balíme věci a popojíždíme do Starého Gradu, odkud trajektem přeplouváme do Splitu. Celkem nás překvapilo rojení bojových lodí na moři, šel z toho až strach. Odpoledne se procházíme po Splitu a aktivním pronajímatelům pokojů vysvětlujeme, že večer budeme odjíždět. Před sedmou balíme kola a v sedm odjíždíme autobusem domů.

      Akce se nám moc líbila, a to hlavně díky perfektní tátové připravenosti a dokonalému promyšlení všech detailu a technickému zázemí, také kvůli slunečnému počasí a absenci závaznějšího defektu. Všem dobrodruhům můžeme jen doporučit, a to hlavně kvůli finanční dostupnosti a minimálnímu provozu.